Karma
Učení karmy a převtělování (bylo původně před vyškrtnutím scholastiky součástí i bible, zbytky lze v textu bible vystopovat doteď ) spočívá na faktu, že zkušenosti jednoho života podmiňují život příští. Tzn. okolnosti, za kterých žijeme dnes (ať subjektivní, pociťované jako dobré i zlé) jsou pouze následkem naší činnosti (našich voleb) v minulosti.
Navíc každý život (ve hmotě na Zemi i v podobných oblastech) nabízí možnost řídit naše kroky tak, aby budoucnost přinesla osvobození duše z koloběhu věčného umírání a rození.
Ve vesmíru neexistují náhody – není tedy ani náhoda, že jsme se narodili v určité době a na určitém místě (v příslušné rodině). Všechny naše dispozice (dary, pojistky, svody..) patří do řetězce příčin a následků. Duše si tedy pro své vtělení vybírá nejen „tělo“ (geny a další biologické dědictví příslušné rodiny), ale i všechny zkušenosti, které potřebuje pro svůj vývoj a zrání. Každá taková zkušenost (a platí to nejen pro individuální duši, ale i pro větší celky) má svoji příčinu, následek a zkušenost (syntézu). Cílem duše je přerušit řetězec karmy a vrátit se „domů“ ke svému Stvořiteli (do vyšších nehmotných region).
Fatalismus předpokládá zcela pasivní postoj k životu – zatímco karma znamená aktivní činnost. Je to naše snaha (volba), která určuje, čím jsme a čím si přejeme být. Bez aktivní činnosti není zkušenost ani vývoj. „Přešlapování na místě“ i vědomý útěk do smrti (nevyužití formy a možností vtělení – i to mže být naší volbou) má za následek obtížnější dispozice pro následující vtělení.
Správné pochopení karmy nám ukazuje, že každá situace, kterou jsme zapříčinili naším minulým jednáním (i nejednáním), má dvojí význam:
a) poučit se ze zkušeností a překonávat slabosti
b) učit se být pokornými i v případech, že díky své karmě žijeme v příznivých poměrech. A pochopit, že za své nesprávné činy v tomto životě musíme později zaplatit (to by nám mělo zabraňovat, abychom se nedopouštěli opakovaně stejných pošetilostí).
Naše činy během dlouhé řady našich předchozích život učinily náš život tak složitým a náš intelekt tak slabým a nestálým, že jakékoliv definování našeho současného postavení z hlediska karmy (znalost proč se přesně přihodilo to a to) je zcela nemožné. Hluboká jsou tajemství karmy (bývá zde propojeno i více časových a prostorových dimenzí).
Existují tři hlavní druhy karmy:
1) nová
2) stará osudová
3) stará záložní.
Zjednodušeně to, co přichází přirozeně, co je poměrně jednoduché a lehké, co často přichází nepozorovaně (aniž si to přejeme a často se i proti tomu marně bráníme) – to přichází zpravidla jako osudová karma, jako výsledek staré karmy. Co činíme s úsilím a vůlí, to bývá setbou nové karmy.
Na konci života je část naší karmy uložena stranou (jako rezerva, záloha) – to vylučuje možnost spotřebovat během některého života všechen karmický dluh a tak nechat duši bez karmy. Pokud duše nemá žádnou karmu, nemže dojít k dalšímu zrození, ve kterém by byla povinna nashromážděnou karmu („dobrou i špatnou“ – vždy jde o zkušenost a vývoj duše) prožít. Rezervní karma znemožňuje duši vymknout se z moci řetězce převtělování.
Karma znovu a znovu obnovuje rovnováhu.
Karma tedy vytváří obrovskou a důmyslnou past, ze které není úniku. Všechny pokusy lidí, které slouží k překonání karmy, jsou předem odsouzeny k neúspěchu.
Tíhy karmy se nelze zbavit trpělivým snášením „útlaku, omezení, nemoci..“ – to jsou jen symptomy, signály osudu požadující ZMĚNU. Jejich smyslem je nás (vědomé já) donutit přehodnotit stávající způsob života a změnit jej (je-li to dovoleno). Z tohoto pohledu neexistuje ani žádná VINA. Subjektivně vnímané pocity útlaku, omezení, nemoci.. jsou jen odrazem nedostatečně a nepřiměřeně rozvinutých životních princip, odrazem obnovy porušené harmonie. Tyto signály jsou tedy jakousi náhražkou za skutečnou harmonii, o kterou je nutné se vědomě přičinit.
Cesta utrpení (součást karmy, ale neosvobozuje od karmy) je cestou poznání a praktického uplatnění tohoto poznání v životě. Karma má smysl, sleduje určitý cíl, ale není sama tímto smyslem ani cílem.
Je tedy vůbec nějaká možnost úniku ? Živý Mistr a shabd (logos) přicházejí z nejvyšších duchovních oblastí (z rozhodnutí Stvořitele), aby osvobodily naše duše ze zajetí karmy. Živý Mistr má pravomoc rozhodnout, kterou část karmy prožijeme (odžijeme) v plné síle, kterou zmírněně (a zrychleně) a kterou popřípadě převezme na sebe. V každém případě se však výrazně přiblížíme k přerušení řetězce převtělování. Záleží na stupni vývoje naší duše (tj. na naší aktivní činnosti), zda a kdy je připravena k návratu. Stupeň vývoje duše lze urychlit souladem s naším individuálním životním úkolem, smyslem našeho života.